Prophets of war.

21. listopadu 2016 v 14:45 | Bravery |  Normal
Hned k úvodní fotce ne, že by to bylo o Liamovi, můžete si na místě hlavní postavy představit kohokoliv, ani nápis na fotce se neshoduje s názvem povídky. Jen to byla první fotka, co mě k tomu napadla. Za to se tedy omlouvám.
Tuhle povídku jsem teoreticky napsala pro kamaráda (toho, kterého už rok mám trošku víc ráda, ale pšt :D). Chtěla jsem mu ukázat, že písnička (kterou najdete po rozkliknutí článku) v sobě skrývá příběh boxerského zápasu. Nakonec po přečtení uznal, že trochu jo.
Je na čase, abyste vy uznali, jestli to ta písnička v sobě má. Byla bych ráda, kdybyste si ji poslechli do konce a dali vědět do komentářů.
Užijte si příběh. xox
 

Little dwarf. 2/2

30. října 2016 v 19:18 | Bravery |  Normal
Co bych mohla k druhé části této povídky říci? Za prvé - fotka, co je úvodní fotkou tohoto příběhu není z weheartit.com, ze které většinou čerpám, ale z mého mobilu. Již pár měsíců mám rozbitý zadní fotoaparát mobilu, jednou jsem tak seděla u stromu (Je to ten srom, na kterém je nápis) a podívala jsem se nahoru, koruny stromů mě uchvátily, vzala jsem mobil a přední kameru namířila nahoru na koruny stromů, vyfotila jsem to a zde je výsledek. Takový masters*it.

Za druhé - před pár dny (konkrétně ve čtvrtek) to byl rok od toho, co jse potkala člověka, do kterého jsem se zamilovala a jse do něj zamilovaná doteď a něco, co je k neuvěření, stále se bavíme.

Za třetí - tato povídka je, jak jsem řekla již u minulého dílu, obrazem toho, jak chci, aby nějaká situace vypadala. Upřímně, když si zobrazím toho člověka, o kom to je, jak tohle všechno říká, vhrnou se mi z toho slzy do očí, protože by to byla ta nejmilejší věc, co mi kdo řekl.

Už přestanu s tím obkecáváním, užijte si druhou část "Malého skřítka".

Little dwarf. 1/2

5. srpna 2016 v 16:02 | Bravery |  Normal

Pesimistický melancholik občas zažívá deprese a já ty své deprese vkládm do povídek, mám jich spousty rozepsaných, protože dojdu k hlavní zápletce, ale poté už nemůžu pokračovat dál. Ale u téhle je to jiné, je to vlastně výplod z mé fantazie o tom, co doufám, že by se stalo, kdybych to udělala. Ale většinou to je právě ta bujná fantazie.

Tuhle dvoudílovou jednodílovku věnuji Kris, jediné osůbce, která si ještě moje povídky čte. A jestli by chtěla, pro ni bych tu vícedílovku i dopsala. :)
 


Something.

27. června 2016 v 20:07 | Bravery |  Normal
Hi, guyz. Ó můj bože! Tři měsíce jsem tu nebyla? Je mi to hrozně líto a bouhžel musím oznámit, že vlastně už povídky tady moc nebudou a už asi nebudou na téma 1D, vzdálili se mi, spíše tady budou krátké výplody fantazie jako je právě dnešení very short story, snad se vám bude aspoň trochu líbit. (Jestli se má vůbec, komu líbit.)

Past and present - 5. DÍL

13. března 2016 v 10:17 | Bravery |  Past and present
Hi, guyz. Jsem tady! To není možný, ale po tak dlouhé době jsem se hlavně donutila něco napsat. Jen mě štve, že cokoliv píšu, tak tam najdu aspoň kousek z mýho života, vytáčí mě to. Nemůžu psát o ničem, aniž bych tam nenašla kousek mého života. Uvidíme, jestli se toho zbavím.
Ještě před dnešním dílem chci poznamenat, že dojde k něčemu, zajímavému a celkem očekávám, že asi se to možná nebude číst nejlíp... Uvidíte.
Kris, jediná sweetie, který si čte moje povídky a já si toho moc vážím... Doufám, že se ti tenhle díl bude líbit, když jsi ráda, že nějaký vztah ti dva mají. Věnuji ti ho, jen doufám, že tě moc nezklamu. Love ya.

Break.

23. ledna 2016 v 12:35 | Bravery |  Blog
Nevím, jak bych pořádně měla začít... no, jo... Začalo to tím, když jsem... 13. listopadu poprvé potkala kluka, který mi začal psát, co se změnilo? O čem tu vlastně mluvím?
Chci si dát "menší" pauzu na tomto blogu, mám důvody... pravdivé důvody.

1) Nedostatek času - Gymnázium mě vyčerpává do posledního zbytečku mých sil... usínám nekontrolovaně v hodinách, klíží se mi oči v autobuse... ne, že bych neměla čas jen na psaní, nemám čas na nic... Přijíždím domů o půl paté... Vidím děti z naší vesnice, jak je na kluzišti, ale já tam jít nemůžu, protože na nás učitelé tlačí nonstop... Přestala jsem dokonce i číst, protože to jediné, co si čtu, jsou zápisky z hodin, které se musím naučit.

2) Autorský blok - Když už se najde ta malá chvilka v mém čase... otevřu nějaký sešit, ale nic nenapíšu, nemám nápady, nemám nic, vůbec a to už mě naprosto štve, jelikož mě vždy psaní bavilo a byl to můj cíl do budoucna.

3) One Direction - Dostáváme se k tomu klukovi, kterého jsem zmínila na začátku. Já... ne, že bychom spolu chodili nebo něco takového, ale nemám čas ani sledovat novinky ohledně kluků... oddalují se mi a přibližují se mi jiné styly hudby a jiní interpreti. A proto vlastně celkově, nemám náladu psát povídky o nich.

4) Počítač - Popravdě, píšu tenhle článek z počítaču rodičů... můj se rozbil... a teoreticky už nezachráním všechny soubory, které jsem na něm měla, takže všechny mé nezveřejněné povídky jsou... omlouvám se... v p*deli.

Omlouvám se za všechno a i za to, že musím tuhle pauzu udělat... uvidíme se... někdy.
Vaše Bravery xox

Biology trip

8. listopadu 2015 v 19:24 | Bravery |  Nouis
Hi, no teda, narozeniny tento bog měl koncem října a já narozeninovou jednodílovku přidávám až teď, výborné, no, i tak, moc se mi k tomu psát nechce... jenom, pokračování nebude. :)
Enjoy. xx

Past and present - 4. DÍL

26. října 2015 v 19:54 | Bravery |  Past and present
Oou, guys, hádejte co, můj blog má narozeniny, své 1., jenže já si to nestihla uvědomit, takže nemám žádnou speciální jednodílovku, kterou jsem si slibovala ale mám po dlouhé době další díl PAP, se kterým jsem ojediněle nadšená, takže místo jednodílovky tu máte nový díl, ale slibuji, že zkusím nějakou tu jednodílovku napsat k těm blogovým narozeninám a přidám ji sem, co nejdříve. :)
Kris, klidně si klub založ a já budu doufat, že se ti tenhle díl bude líbit,
protože jsem se snažila, aby byl speciální a jelikož jsem s ním spokojená (což je asi naposledy),
tak ti taky tento díl věnuji, protože prostě, protože, moc ti děkuji za tvoje komentáře,
vždycky hrozně moc potěší. ily ♥

Neighbour

29. září 2015 v 20:01 | Bravery |  Slash
Ahoj, všichni, po asi měsíci se hlásím s "slibovaným" pokračováním jedné povídky, která se tady objevila. Tentokrát můžu říct, že asi od poloviny je to vymyšlené, jelikož pravda byla pro mě velmi krutá, takže se za to omlouvám. A prosím, komentujte, záleží mi na tom a pokud se Toplist nemýlí, tak tento blog navštěvuje dost lidí - za to nesmírně děkuji - ale prosím, bez komentářů nic nedává, proto se tady často nic neobjevuje, nemůžu se ničím nakopnout - díky Kris povídky stále píši, jinak bych s tímhle blogem skončila.
Tak doufám, že si užijete další povídku ze skoro mého života. ;)

Past and present - 3.DÍL

25. srpna 2015 v 17:51 | PauliaJan |  Past and present
Hi, jsem tu, opět, nedám pokoj, vlastně, kdo by navštěvoavl tuhle stránku, no, spíš bych potřebovala znát váš názor, na všechno, co je na tomhle blogu, na tenhle blog.
V téhle povídce se vše mění a já mám pocit, že nebude moc dlouhá, jako normálně, moje povídky totiž většinou nepřesáhnou ani 10 dílů, prostě mi nejde psát víc, většinou jsou to krátkodílný povídky, nemohla bych psát 30 dílů, to ke mně nejde, protože bych potom měla pocit, že se tam děje všechno pořád dokola a nedává to smysl.
Kris, jediná komentující osůbka, děkuji. ♥ Já prostě nevím, jak reagovat na tvoje komentáře, vždycky mě dostanou a já prostě nevím, co na ně říct, takže jen... doufám, že se ti tenhle díl bude líbit, i když je opět divný, jiný.
A ještě něco k té poslední jednodílovce, nerada dělám pokračování, ale kdybys chtěla. :D ily ♥

Kam dál