My fight

26. října 2014 v 19:09 | Bravery |  Ziam
Na začátek bych se s vámi chtěla podělit o tuto povídku, je to Ziamovka, Bromance. Jen stručně k ději, pojednává o rakovině a končí, jak většina mých povídek, ale to možná zjistíte. Bravery


Políbil mě, jemně, jen jemný dotyk jeho rtů na mých. Prahl jsem po těch rtech, chtěl jsem pohlédnout do jeho očí a užívat si jeho přítomnost, chtěl jsem ho držet v náručí, držet v náručí svůj život.
Chtěl jsem si tuhle chvíli užívat, dokud jsem mohl, měli jsme spolu žít, adoptovat si děti, žít šťastně a vidět své vnoučata běhat po zahradě.
Nic, nemluvili jsme, šetřili jsme slov, jen jsme se dívali vzájemně do očí toho druhého. Jeho oči barvy dozrávajícího kaštanu, zaryli se mi do mysli, zůstanou tam navždy, vím to, věřím v to.
"Liame…" zašeptal ztěžka a sklopil víčka, "oba víme, že to dlouho trvat nebude, miluji tě, pamatuj si to."
"Šetři slov, prosím, aspoň pro tuto chvíli, vím, že to vydržíš, zvládneš tento boj, pamatuješ si, jak jsi vždycky říkal, že proti tobě nemůže nikdo bojovat, že vždy zvítězíš, buď vítěz i teď, jsem tu s tebou, Zayne, budeme bojovat spolu." Po tváři se mi snesla slza, kterou následovali ostatní.
"Moje poslední bitva, kterou prohrávám, připadám si jako Napoleon v bitvě u Waterloa, prohra bolí, a-" věděl jsem, jak moc trpí, když mluví, zastavil jsem ho ukazováčkem na jeho rtech.
Lehce jsem se k němu přiblížil a políbil jeho rty, motýli polibek, plný něhy, lásky a důvěry, kterou skládám k němu.
"Neumřeš, bojuj," pošeptal jsem a opět jsem se pomalu posadil na nemocniční židli.
"Liame, vím, že se to blíží, tak bych chtěl udělat něco, co bychom zažili, kdybych nebyl nemocný…" odmlčel se, věděl jsem, že musí popadnout dech, věděl jsem, že je konec, ale nemohl jsem si to přiznat, nechtěl jsem to ukončit, naši snahu, naše pouto, ale nikdy nikdo nezboří, pouto, které vydrží vše na čirém světě i ve vesmíru, "vezmeš si mě?"
Po mých tvářích začaly téct slzy štěstí, smutku, všechny emoce se ve mně seskupili. Nemohl jsem mluvit, slabě jsem přikyvoval, lehce jsem se k němu přiblížil a věnoval mu další polibek.
"Pane Payne, budete muset bohužel jít, návštěvní hodina skočila." Do dveří vešla sestřička a mile se na mě usmála.
"Přijdu, slibuji, zítra jsem tady, čekej na mě," naposledy jsem ho políbil na rty a odešel společně se sestřičkou z jeho pokoje.

Zayn Malik , zemřel 12. 7. 2020 v 11:52 P.M. v nemocnici svaté Anny v Londýně. Pacient zemřel na rakovinu žaludku, jeho snoubenec Liam Payne se hned po zjištění úmrtí jeho snoubence oběsil v jeho pokoji, policisté prozradili, že pan Payne napsal na zeď: "Vezmeš si mě?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 27. října 2014 v 6:55 | Reagovat

Hm. Hm. Nesnáším Tě. Miluju Tě. Ach jo, nevím.

2 Kris Kris | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 20:52 | Reagovat

YOU BROKE MY HEART INTO THOUSAND PIECES!
...
...
...
...
...
...
...
Netuším, co na to říct, snad jen, že píšeš vážně poutavě a srdceryvně. Tvoje povídky mají vlastní duši, to se mi líbí. :))

3 Karin Karin | 9. ledna 2017 v 21:33 | Reagovat

Krásné ale moc smutné. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama