Bird

3. listopadu 2014 v 13:20 | Bravery |  Normal
Oou, po dost dlouhé době, ale přicházím k vám s novou povídkou. Napsala jsem ji už, asi před půl rokem, jo, v březnu, takže to už těch pár pátků bude, vsadila jsem se tehdy s kamarádkou, že ji rozbrečím povídkou, tak jsem napsala toto a povedlo se mi to, i když si namyslím, že to nějak moc dobré, nebo dokonce smutné, no, tak chci znát váš názor!


Pták. Chci být pták, který může za té nejhorší situace odletět, může odletět do výšin a pozorovat všechno dění z oblohy. Chci se umět vznášet, chci být volná.
Muzika mi hrála ze sluchátek a já na chvíli mohla přivřít oči, aby mi slzy, které spočinuly na řasách, mohly stéct po tváři a později máčet mou tyrkysovou mikinu. Opřu se o kmen stromu, u kterého se nacházím, a rozhlédnu se po okolí, mnou známá vesnice.
Nechala jsem slzy, aby dál stékaly po mých tvářích a já se začala opět soustředit na text písničky, která mi zněla v uších: "Pro mě, jsi perfektní."
Další slzy se mi hrnuly do očí, musím zapomenout, vše je minulostí, vše už je pryč.
V hlavě se mi vybavila opět ta vzpomínka, výstřel, výkřik, krev a mrtvé tělo. Kéž by se to nestalo. Z lidské hlouposti se stala tato hrozná věc.
"Navždy." Bylo slovo, které mi vždycky říkával, vždy, když jsme ulehali do společné, vždy, když jsem políbila jeho hebké, vždy dal do polibku cit, milovala jsem ho, ale vše se rozplynulo.
"Nenech mě odejít." Další slova, již jiné písničky, já ho nechala odejít.
S odhodláním jsem se zvedla se země a vykračovala jsem si to hlouběji do lesa.
Skála, skok, tma.
Jsem konečně volná, už můžu být, jako pták.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gréti Gréti | Web | 27. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

Keď som si prečítala vetu "stavila som sa s kamarátkou, že ju rozplačem poviedkou." ako prvá správna odpoveď sa mi zjavilo klišé. Z nejakého dôvodu, možno preto, lebo som tu u teba prvý krát a nedokázala som posúdiť, ako píšeš, som očakávala vnútrom i obalom otrepanú tragédiu. Úplne šťastná som sa prepracovala k názoru, že toto ako klišé nevyzerá. Možno je smrť blízkej osoby v poviedkach často spájaná zo samovraždami a podobne, ale ty si to tak pekne zabalila a obohatila, že by si toho človek ledva všimol. Skvelé oživenie a spracovanie témy.
Avšak, čo sa toho týka, mňa to rozplakať nedokázalo. Je pravda, že ja som veľmi ťažko dotknuteľná osoba ale za to mám pocit, že podobné veci predsa len dokážem posúdiť. Podľa mňa si sa mohla trošku viac pohrať zo slovíčkami, možno sa viac rozpísať a použiť viac umeleckých jazykových prostriedkov. Prvé tri vety i koniec si perfektne zladila, takže si podľa mňa mohla i zvyšok viesť v tomto duchu. Jednoducho viac prirovnaní smerom k vtáčej téme.

2 Karin Karin | 9. ledna 2017 v 21:37 | Reagovat

Pěkně napsané. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama