Coat and Skate

21. listopadu 2014 v 19:56 | Bravery |  Larry
Jen chci říct, že toto jste už někde možná viděli, ale nebojte, napsala jsem to já, no, jsem celkem mimo z klipu, takže mě nějak nenapadají povídky, ale je možný, že tranvestita může být prostitut? Jen se ptám, když tak mi odpovězte do komentů. Jinak, jak už jsem psala, povídku jsem nenapsala teď, je už trošku starší a je to vlastně napsané podle obrázku a celkově nepovedené. (Jako všechny moje povídky) :)

Lehce položil dřevěné prkno s kolečky na chodník, stoupl si na něj pravou nohou a druhou se odrazil, aby mohl popojet, když si byl jistý, že se dobře rozjel, ještě jednou se odrazil a na prkno položil i druhou nohu. Miloval svůj skate, měl rád tento sport, pokud se to dá nazývat sportem. Když dojel na místo, opatrně položil levou nohu na zem, aby pohyb prkno zastavil. Skate vzal do své pravé ruky a usedl na lavičku, která se v daném parku nacházela. Skate si položil na klín a z riflí rychlým pohybem vyndal telefon, který jedním pohybem prstu po obrazovce odemkl a vytočil číslo, které měl v kontaktech na prvním místě. Mobil přiložil k uchu a čekal, až ho daný příjemce zvedne.
Po pár vteřinách se z mobilu ozval has jeho kamaráda, který byl také jeho jediným kamarádem.
"Hazza! Copak?" Chlapec na druhé straně hovoru měl asi napilno, jelikož Harry slyšel bouchnutí dveří a následné syknutí mladíka, který nepatrné bouchnutí způsobil.
"Aiden! Nechtěl bys jít do parku, na skate?" vyřkl šťastně Harry a telefon si ve spěchu předal do druhé ruky.
"Nevím, Hazz, Nějak nestíhám," řekl ztěžka mladík.
"Dobře, tak ať brzy stíháš," zasmál se Harry a stisknutím červeného tlačítka hovor ukončil.
S výdechem se lehce sesunul po opěradle lavičky a vyčerpaně si pročísl rukou vlasy a nasadil si na ně čepici, kterou měl uschovanou v zadní kapse svých jeans. Opřel se o opěradlo a přivřel oči, cítil slunce, jak ohřívalo jeho snědou pokožku. Uklidniv svůj dech se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, a když opatrně vydechoval, otevřel oči. Prkno položil opět na asfaltový chodník a pomalu se zvedl z lavičky.
Opět svou pravou nohu položil na prkno a rozjel se po cestě s cílem dorazit domů. Pohledem sjel na své boty, které měla jeho matka v plánu vyhodit, byly totiž velmi špinavé a na některých místech se již objevovaly nepatrné díry. Jemu se ty boty líbily, odmítal si koupit jiné, vyhovovaly mu ve všem, nepotřeboval totiž příliš mnoho bot, nejraději by i chodil bosý. Z jeho přemýšlení nad ošuntělými teniskami ho však přerušil jeho tvrdý pád na zem. Snažil se vzpamatovat a opatrně se snažil vstát.
"Chceš pomoct vstát?" ozval se nad ním patrně známý hlas.
Harry se podíval směrem vzhůru a jeho tvrzení o tom, že tuto osobu již zná, se potvrdilo.
Měl hnědý kabát, který měl letmo oblečený na pracovním saku. Jeho vlasy kaštanově hnědé barvy, měl vyčesané nahoru.
Mladík, který stále ležel na zemi, přijal ruku dospělého muže, který jej sledoval s úsměvem a tváři. Opatrně se zvedl a pod paži vložil své prkno, které našel pár centimetrů od něj.
"O-omlouvám se, pane Tomlinsone, nechtěl jsem - vážně se omlouvám," Harry se mu snažil omluvit a letmo pohledem hledal nějaké chybné detaily na postavě muže - marně.
"Neomlouvej se, Harry," usmál se na něj, "máš namířeno domů?"
"A-Ano, pane Tomlinsone," Harry vše věděl, vždy byl v přítomnosti svého souseda nesvůj, většinou vůbec nepromluvil, teď byl zázrak, že vůbec promluvil, i když koktal.
"Harry, už jsem ti dávno řekl, abys mi nevykal, nejsme od sebe zase tak moc let, jsem Louis," chytil ho opatrně za ramena a pohlédl mu opatrně do očí.
"Dobře, L-Louisi."
Harry nemohl strpět oční kontakt, strpět pohled do jeho modrých očí s nádechem šedi, sklopil pohled a ustoupil od něj pár kroků.
"Nechtěl bys mě doprovodit domů, jen si něco půjdu koupit do trafiky, a potom můžeme jít spolu, moc se se mnou nebavíš, a tak budu mít možná možnost tě více poznat," navrhl Louis a ukázal na stánek nedaleko od nich.
Harry jen lehce přikývl a poukázal Louisovi, ať si jde koupit, co potřebuje, že na něj zde počká.
...
"Dobře, Harry, můžeme jít," usmál se na něj opět jeho oslnivým úsměvem.
Vykročili tedy cestou k jejich domovu. Harry si všiml, že Louis ve své pravé ruce drží krabičku cigaret značky Marlboo a ve dlani má s tím i zelený zapalovač.
Louis po pár metrech chůze sundal obal s cigaret, který následně vyhodil do koše a z krabičky lehce vydělal jednu tyčinku, kterou si následně vložil mezi polštářky svých rtů. Jedním pohybem prstu po kroužku zapalovače, zapálil žlutý plamen a přiložil si ho k tyčince, kterou měl stále vloženou v ústech. Zapalovač vložil do krabičky, kterou si následně vložil do kapsy kabátu. Z tyčinky lehce popotáhl, vzal si ji mezi ukazováček a prostředníček a přebývající kouř vydechl z úst.
Muž zahlédl, jak se na něj mladík dívá s překvapeným výrazem. Lehce se pousmál a vyfoukl již další obláček kouře.
"Takže, Harry, kolik ti vlastně je, podle tvé postavy bych čekal, že již plnoletý jsi, nemám pravdu?" Pozastavil se a s ním i Harry.
"Od února 19," řekl opatrně Harry a rozešel se opět po cestě.
"Vidíš, zas tolik od sebe staří nejsme, stále není důvod si vykat," pohlédl na něj Louis a opět popotáhl s tyčinky.
"Kolik je vám - ehm - tobě?" zeptal se Harry opatrně a svůj skate, který měl stále pod paží si vzal do ruky.
"V prosinci mi bude 24," Louis se již po několikáté pousmál.
"Myslel jsem si, že jst... jsi mladší," z konce věty se Harry zasmál a s ním i Louis.
"Ehm... děkuji, celkem pochybuji, že vypadám, že jsem mladší, ale děkuji, no, a zase vidíš, že není důvod si vykat," Louis naposledy popotáhl z bílé tyčinky a jelikož věděl, že jsou u cíle, cigaretu pohodil na zem a botou ji lehce zašlápl.
Harry se již chystal se rozejít k domu, ale letmý dotek Louisovi dlaně na jeho rameni jej zastavil.
"Můžeme si promluvit?" Louis se opět usmál, ale tentokrát to byl nervózní úsměv, měl strach. Harry přikývl a posadil se na lavičku, kterou mu Louis nabízel.
"Jen jednu věc, na něco se tě zeptám, nikdy se ti nezdálo divné, že nemám přítelkyni?" Pohlédl Harrymu do očí, on však záporně zakroutil hlavou. "Neboj se, jen ti chci ukázat, proč."
Louis lehce vzal mezi prsty Harryho bradu, svou hlavu lehce naklonil a přiblížil se k Harryho tváři. Harry neodporoval, jemně tušil, co nastane, toužil po tom, a jak. Oba přivřeli oči a spojili své rty v jedny. Zapadaly do sebe, jako ztracené dílky puzzlí, Harry ucítil výbuch v jeho hrudi, výbuch pocitů, lehký odér cigarety z Louisových rtů ho však nepřinutil polibek přerušit, ale ještě více ho prohloubil. První, kdo se odtáhl byl ale Louis.
"P-Promiň, já..." Harry ho to ale nenechal větu doříct a opět spojil jejich rty.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 9:03 | Reagovat

Wow, tak tohle je teda něco!
Aiden... hned jsem si vzpomněla na Aidena z TW! :D Ale to je jenom taková odbočka mimo, promiň...
Sevřela se mi hruď, když se na scéně objevili ti dva. Dokonale popsané okolí, pohyby, vyplývající charakter těch dvou z kontextu. Polibek na konci je bonus navíc, asi jsem se při něm roztekla.^^

2 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 23. listopadu 2014 v 18:09 | Reagovat

To jsem četla!
Anywayyyy
*debilní úsměv*

3 Karin Karin | 9. ledna 2017 v 21:26 | Reagovat

Taký jsem to už jednou četla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama