Místo, které miluješ

15. listopadu 2014 v 15:21 | Bravery |  Hřejivá výzva
Je celkem zvláštní, že jsem slibovala začátek této výzvy již před hodně dlouhou dobou, ale až teprve nyní jsem konečně přišla na to, o čem psát, co napsat, jako moje nejoblíbenější místo. Dalo mi to doopravdy zabrat a ještě teď nemám pořádně promyšlené, o čem budu psát, ale zkusím to.


V ruce jsem držela svůj sešit, u kterého bylo již pár stránek vytrhlých a byly zastrkané zpět na své místo. V druhé ruce jsem držela své pero a mobil, díky kterému vím, kolik je hodin. Mířila jsem do kopce, směrem ke svému místu. Slunce již za obzorem lehce zapadalo a vytvářelo na obloze nádhernou záři v podobě červené barvy, která v některých místech splynula s oranžovou.
Bylo léto, v tuto již večerní hodinu bylo stále příjemné teplo a mě ten teplý vzduch ohříval mé holé paže. Dorazila jsem na místo, místo, které ráda navštěvuji, a které se stalo mým úkrytem. Neleží příliš vzdáleně od mé rodné vesnice, takže bývám v některých chvílích rušena zvuky motorů aut nebo procházejícími lidmi, kteří se jdou do lesa projít a načerpat čerstvý vzduch v naší krásné krajině. Na mém místě není ani velmi daleký výhled, jelikož jej stíní domy, které jsou na tomto kopci postaveny.
Usednu na lavičku, dá se říci, že je to spíše posezení a já zde mohu být vždy jen v určitou chvíli, protože zde sedávají ostatní obyvatelé obce. Opřu se o dřevěné prkno, které drží i spolu s ostaními prkny toto posezení pohromadě, a přivřu své víčka.
Snažím se zaposlouchat do zvuků přírody, ale lehký teplý vánek, svištící kolem mých uší, kazí zvuky motorů traktorů, nákladních aut a aut, které tudy projíždějí nebo jsou umíštěny v našem zemědělském družstvu.
Zhluboka se nadechnu lehce cítím vůni květin, které kvetou kolem posezení, a vůni dozrávající lípy, jejíž mohutný strom je umíštěn za mnou.
Své víčka opět otevřu a vezmu si do dlaně svůj sešit, který položím na dřevěnou desku, která má sloužit jako stůl. Opět lehce přivřu oči a poté, jak se mi před očima mihotne myšlenka na napsání příběhu, oči otevřu a začnu perem psát na volnou stranu sešitu svůj příběh.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 17. listopadu 2014 v 20:29 | Reagovat

Nyny, to je tak rozkošné. Budu se těšit na další pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama