Are You Happy?

1. ledna 2015 v 19:09 | Bravery |  Larry
Eh, no, to je to, když vidím nový téma týdne a mám rozepsanou jednu povídku. Vznikne úžasná slátanina, ale to je jedno doufám, že se Vám bude líbit. Bravery

P.S. Šťastný Rový Nok!


Ostré trny se zabodávaly do jeho chodidla. Pramínky krve stékaly z řezné rány na jeho holeni. Pohlédl za jeho záda, neviděl nikoho, ale i přesto chtěl uniknout. Na čelo mu spadaly kudrnaté kadeře, které byly smáčené jeho potem. Nechtěl zastavovat, byl bos a již cítil, jak jeho chodidla s mnoha zabodnutými trny ochabují. Avšak nechtěl zastavit, ale věděl jednu věc, když zastaví, zemře.
Ještě jednou se ohlédl za sebe, aby se ujistil, že jej tajemný muž nesleduje. Za ním bylo jen temno, temno lesa, temno, kterým právě probíhal. Docházely mu síly, nebezpečně klopýtal.
Překvapil jej tvrdý pád na zem, který zapříčinil kořeny mohutného stromu, jež vyrůstaly nad zeminou.
"Já věděl, že to nezvládneš," ozval se temný hlas vedle něj a on zjistil, že je pozdě, již nemohl utéct, padl do pasti.
Než přivřel své víčka, viděl, jak jej muž zvedá a rozhodne si jej odnést na rameni.
...
Vzbudila ho silná rána na tváři. Rozevřel svá víčka, chtěl pohnout rukou, avšak nemohl. ruce měl svázané nad sebou a nohy byly také svázané, ale daleko od sebe.
Byl nahý, zbaven ošacení a před ním stál muž, poprvé si mohl prohlédnout toho, který ho zajisté brzy zabije. Hleděl do modrých očí s nádechem šedého kouře. Jeho vlasy byly tmavé, v místnosti, kde se nacházel, bylo temno a jediné, co viděl, byly jeho oči, které v té tmě velmi zářily. Všiml si jizvy, která plynula celou jeho tváří, až k jeho levému oku.
Měl strach, měl strach celou dobu, bál se, bál se o svůj život.
"Kudrnáčka jsem tu ještě neměl," brunet se usmál a svým ukazováčkem přejel po spodním rtu mladšího.
Začal jej obcházet, hladil linie jeho těla, avšak u jeho hýždí se pozastavil, z jeho kapsy vytáhl nožík, lehký kapesní. Položil ho čepelí na jednu z hýždí, po chvilce lehce přitlačil a táhl nožík, až k mladíkovu stehnu. Místností se rozezněl první bolestný výkřik. Kudrnáč bolestí přivřel oči, aby zabránil proudu slz, které se mu do očí hrnuly, a snažil se vysmeknout z pout, které držely jeho zápěstí.
"Shh, když se budeš zmítat, bude tě to více bolet," brunet se ušklíbl a rukou po řezné ráně přejel, přičemž ho přes bolestnou ránu tou rukou plácl, místností se opět rozezněl výkřik.
Mladík nevěděl, proč, chtěl jen odejít.
Muž přešel opět před něj, chytil ho pod krkem, zesílil jeho stisk na jeho krku a druhou rukou přejel opět kapesním nožíkem, ale po jeho odhalené hrudi.
Kudrnáč nemohl ani kvůli stisku kolem jeho krku křičet, jen začal tiše vzlykat a snažil se o uvolnění z pout.
Brunet pokračoval, tvořil řezné rány všude po jeho těle a kudrnáč jen přemýšlel, jak se sem mohl dostat a proč se sem dostal. Pamatuje si, jak šel lesem, aby se uklidnil a najednou ho ten muž napadl a teď stojí přivázaný v místnosti a už ani bolest, která se mu dostává, nevnímá.
"Jak se mohlo stát, že mě přestáváš bavit?" usmíval se brunet, zatímco vyrýval na chlapcovu hruď srdce.
"P-proč mi tohle děláte?" kudrnáč promluvil, zničeně na něj pohlédl a čekal na odpověď, chtěl vědět, proč je odsouzen zemřít tak brzy.
"Proč? Chci se pomstít, chci se pomstít všem, chci, aby všichni pocítili to, co jsem cítil já, když mě týrali," muž na chvíli přestal jen pohlédl do zdi za ním a nepřítomně do ní hleděl.
"Lituji tě," zašeptal mladík a na chvíli přivřel víčka, už neměl moc energie, ztrácel vědomí.
"Děkuji," promluvil starší nečekaně, nemohl pokračovat.
"Zabij mě, zemřel bych dřív nebo později, ušetři moje trápení a probodni mě, čímkoliv," kudrnáč věděl, že zemře a nechce umírat v bolest, chce jen zemřít.
Brunet mu chtěl přání splnit, kudrnáč to po něm chtěl, a tak se rozhodl mu to splnit. Ze stolu pobral do dlaně dýku, na které se uchovávaly památky na jeho bývalé oběti. Přistoupil ke kudrnáčovi, který již nemohl nechat ani oči pořád otevřené. Přiložil jemně čepel blízko jeho srdce, poté se lehce rozpřáhl a dýku vrazil do mladíkovi hrudi.
Kudrnáč ještě naposledy vykřikl a poté jen upadal do temnoty. Starší ještě přešel k bundě, kterou měl mladík ještě před pár hodinami na sobě. Pohlédl na jeho průkaz, aby zjistil jméno.
"Harry… byl jsi statečný, Harry, byl jsi statečnější než já… pouhý Louis," Louis se smutně pousmál a pomalu odcházel z místnosti, kde nechal chlapce, který se snažil utéct před smrtí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penťačka Penťačka | 12. ledna 2015 v 15:21 | Reagovat

Máte rádi fantasy? Chtěli byste zkusit žít v jiném světě plném magie, draků, elfů, víl, trpaslíků, vlkodlaků i upírů? Zaregistrujte se na stránce www.pentagramus.com a začněte svůj druhý život právě teď! Je to zadarmo, sama jsem tam už více než rok. Našla jsem tam nové přátele, naučila se spoustu nových věcí, které jsem využila i v reálném světě. Neváhejte a zkuste to taky :)

2 Kris Kris | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 16:31 | Reagovat

Nevím proč, ale skoro každá tvá povídka mi přijde dost smutná, možná je to jen pocit, nebo taky ne. Donutí tě to na chvíli zamyslet se, zda se autor pouze pyšní takovými spisovatelskými schopnostmi, nebo takovou bolest skutečně prožívá...
Každopádně, je to další mistrovský kousek od tebe a já tvému kouzelnému psaní propadám čím dál tím víc. :3

3 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 12:56 | Reagovat

Pěkná povídka ale moc smutná. :-|

4 Gregoincorie Gregoincorie | E-mail | Web | 9. května 2017 v 22:59 | Reagovat

Viagra Et Levitra Amoxicillin Toxicity  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Comprar Levitra Sin Receta Medica Lasix Denmark Buy Semisynthetic Tetracycline Que Es Cialis Cialis Donating Blood And Amoxicillin Use

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama