Příběh jakéhokoliv předmětu z tvého pokoje

26. ledna 2015 v 21:10 | Bravery |  Hřejivá výzva
Ano, nenapsala jsem dlouho článek, který se týkal Hřejivé výzvy, ale přemýšlela jsem, co se stane tím předmětem, o kterém zde budu psát, ptala jsem se i kamarádek, ale dnes, když jsem vešla do svého pokoje a rozhlédla se po pokoji, abych našla ten pravý předmět, zahlédla jsem ho, možná se vám bude zdát tento článek celkově zvláštní, ale... Vysvětlím vám to nakonci, ještě bych prozradila, co ten předmět je.

Dlaní jsem si rychle setřela slzy, které se neustále spouštěly po mých tvářích. Pomalým krokem jsem přešla k posteli, umístěné v rohu mého malého pokoje a naražením do dřevěné části postele jsem spadla do peřin. Mé slzy se automaticky začaly máčet do polštáře s obrázkem štěňátek a já svůj pohled zvedla ke zdi, která byla za postelí.
Původní modrá barva byla zalepená papíry s obličeji, ignorovala jsem je... kromě jednoho. Přes slzy jsem se usmála a s obtíží jsem zvedla ruku a jemně po tenké vrstvě papíru přejela.
Usmíval se na mě mladík, ale i přesto se na mě neusmíval, usmíval se tak, jak se usmívám já právě teď, usmívá se tak, že se neusmívá. Vždycky mu říkám "Mistr, který se dokáže smát i přes slzy v očích.'
Pořád se na mě díval se svým falešným úsměvem a já se rozhodla promluvit.
"Závidím ti," zašeptala jsem lehce.
Nečekala jsem, že odpoví, musela bych být blázen, kdyby se začal obličej maldíka měnit a já bych z jeho rtů slyšela líbeznou odpověď.
Byl to jen plakát, ale já v hlavě propadala myšlenkám, že mi rozumí a že nikomu mé tajemství nevyzradí.
'Jsem jen blázen,' pomyslela jsem si a lehce přejela po obrázku.
'Ale přesto ti věřím,' usmála jsem se opět a setřela si slzy, které nestihly po tvářích stéct a vstala jsem z postele.
"Dokázal jsi mě opět rozesmát, doufám, že i já jednou rozesměji tebe, muži z plakátu," ještě jednou jsem pohlédla na plakát a poté vykročila z pokoje za rodinou.

Ano, je to šílené, ale tohle je vcelku založeno na pravdivé události, no, je to pravda, celý tohle. Ano, mluvím s plakátem, víte, s kým jiným bych se měla bavit, nemám se s kým bavit, protože nemám sílu někomu věřit. Doufám, že nebudete teď volat do blázince, že ať uvolní jeden pokoj. :D Bravery
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 6. února 2015 v 22:13 | Reagovat

Upřímně? Vyvolalo to ve mně rozporuplné pocity. Někomu asi může připadat mluvení s plakátem šílené, ale když s tím mám vlastní zkušenost, tak tě rozhodně zatracovat nebudu. :)
Někdy je to ta nejlepší volba, poněvadž plakát nic neprozradí a ani se ti nebude vysmívat, jak moc patetická jsi. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama