Unfortunate

19. srpna 2015 v 17:37 | Bravery |  Slash
Hi, jsem tu opět, dost brzo a mám taky pocit, že se tady dlouhou dobu potom neobjevím, ale to nevadí. Jde o tuhle povídku, víte o mně vůbec něco? Nejspíš ne (pokud nejste stalkeři a něco jste si o mně nenašli), nechci vám teď říkat fakta o mně, ale zkusím dát najevo něco povídkou.
Abych vám řekla pravdu, celá tahle povídka se stala mě, (dobře, po téhle povídce mě přestanete navštěvovat, pokud to vůbec někdo navštěvuje) takže ano, je podle skutečné události, a proč je v té verzi, kterou můžete vidět na úvodní fotce? Protožemi tahle verze připomíná míň skutečnost.
A proč to sem vůbec píšu, protože se stím potřebuji svěřit, nebaví mě to dusit v sobě a určitým způsobem mi to pomohlo, když jsem dopsala poslední větu.
Omlouvám se, bude to opět pěkně divné dílo a tedy čekám, že to bude asi naposledy, co se dočkám nějakých čtenářů.
Přeji příjemné čtení. Always, Bravery. xox



Sousedi, každý má ty svoje, a jací jsou ti mí, můžu je popsat asi takhle: Zatraceně sexy. Vystihuje a pak jsem tu já, jejich malý soused, který zjistil díky nim, kdo je a snaží se najít štěstí v lásce.
Již dávno jsem si řekl, že se pokusím je ignorovat a všímat si ostatních, málem mi jeden vztah vyšel, jenžw nakonec vše skončilo jinak.
Abych se vrátil k mým sousedům, jako první mě zaujal soused po pravici, Steven. Děvkař, hetero, smůla, prostě ten, kterého na začátku měsíce vidíte s brunetou a na konci jej vidíte s blondýnou.
Toho druhého, Joshe, jsem si nevšímal dlouhou dobu, byl pro mě dobrej kamárád, naše rodiny spolu dobře vycházeli, a tak jsem s ním trávil čas. Jenže jednou po jedné zábavě, když jsme seděli na parketě v naší obci, mě chtěl políbit, nedovolil jsem mu to, naštěstí spolu vycházíme i přes to dobře.
Poslední měsíce se ale oba chovají jinak. Na několika zábavách jsem je zahlédl, jak na mě upírají své pohledy, pohledy plné tajemství a já z těch pohledů nic nemohl vyčíst. Vytáčelo mě to.
Josh nebyl zase takový jako Steven, i když vcelku podobný, na každé zábavě jste jej mohli zahlédnout s nějakou holkou obmotanou kolem jeho krku, ale stali se takové vyjímky, že to byl kluk, který líbal jeho rty.
Dnes se konala tradiční zábava u nás v obci. Měl jsem tam jít se svou kamarádkou, která o mně věděla naprosto vše a v celé záležitosti mi vždy pomáhala.


Večer probíhal v pořádku, dá se to tak říct, než...
"Zatancuješ si se mnou?" Za pas si mě k sobě přitáhl Josh a začal se automaticky kroutit do rytmu hudby.
Nikdo si nás nevšímal, všichni byli v náladě a myslím si, že ztěží si všímali sami sebe.
Celý tanec proběhl v tichosti, jen jsem se vždy nadechl, abych pocítil jeho vůni po cigaretách, alkoholu a voňavky, a snažil se také navázat oční kontakt s kamarádkou, která tančila vedle nás.
Bylo po tanci a já plánoval odejít, jenže mě vyrušil dotek na mém zápěstí.
"Potřeboval bych si s tebou promluvit," Josh mluvil vážně a přitom si zapaloval cigaretu.
"Dobře, tady, a nebo kde?" zeptal jsem se vyděšeně, zatímco se moje nohy roztřásli.
"Bude lepší, když se projdeme," řekl rázně a vykročil k východu z arealu, tupě jsem jej následoval.
Sedli jsme si na stoly u jednoho přístřešku, myslel jsem si, že bude mluvit, ale chvíli bylo ticho.
"Měl bych asi začít mluvit, že?" Otočil se na mě a pohlédl mi do očí, lehce jsem kývl.
"Zdá se mi, že už nechceš, abychom byli TY a JÁ, ale MY... zdá se mi to nebo to je pravda?" řekl jasně a slabě natáhl z ještě nedokouřené cigarety.
Váhal jsem, mé srdce bilo rychleji a já skoro popadaal dech.
"Takže to beru jako 'ano'," usmál se a típl cigaretu.
"Jo, ne, ted asi, já nevím, teď mi není nejlíp, plavu ve vlastních myšlenkách." Zabořil jsem hlavu do dlaní a snažil se udržet dech v normálním tempu.
"Víš, ty jsi hezký, milý, ale vadí mi ten věk, tobě je 15 a mě bude 27, jednou jsem to zažil, akorát obráceně a prostě to nešlo, nelíbilo se mi to," zašeptal tiše a zase se mi podíval do očí.
"Já to chápu," přikývl jsem a zahleděl se do dálky, abych zahnal slzy.
Chvíli jsme si povídali, hlavně o mně, chtěl něco vědět, potom jsme vyrazili nazpátky.
Snažil jsem se vydržet a nerozbrečet se, ale hned, jak jsem zahlédl kamarádku, vrhl jsem se do jejího objetí a nechal slzy stékat po tvářích.


Kapela přestala hrát a všichni se už odebírali domů, i já chtěl odejít, seděl jsem tam s Joshem a jen jej sledoval, jak kouří, šílené, ale zamiloval jsem si to na něm.
"Joshi, my jdeme, jdeš s námi?" Už odcházeli poslední a Josh se jen zvedl a vyrazil za nimi, šel jsem také.
Nějaký alkohol v krvi jsem měl a ani jsem si to neuvědomil, ale já s Joshem jsme šli sami cestou, já ruku kolem jeho pasu a on okolo mých ramen.
Jenže se zastavil, cesta byla zvláštně vyvýšená a my byli i na náš výškový rozdíl, stejně vysocí.
"Proč nejdeme?" zeptal jsem se jej a on si jen prohlídl cestu, jestli po ní někdo nejde.
"Jsou dvě možnosti, buď půjdeme nebo tu chvíli zůstaneme," usmál se a opět se díval na mě.
"Umm... beru dvojku." Byl jsem nervozní, nevěděl jsem, co se stane.
Chytl mě za pás, lehce se ušklíbl a přitáhl si mě k sobě, líbali jsme se, bohužel jen chvíli, nemohl jsem. Odtrhl jsem se od něj, ale on si mě k sobě přitáhl. Stále dokola jsem se omlouval, že jsem to překazil, přišlo mi správné se omlouvat.
"To nevadí, ale slib mi, že nebudeš kvůli někomu nešťastný," usmál se a odtáhl se z objetí.
"Pokusím se," úsměv jsem mu opětoval, dal jsem mu menší pusu na rty a vyrazil domů, zmatený, ale přesto šťastný.


O den později jsme se opět potkali, jenže se nechoval normálně, nezdravil mě a jeho pohled nebyl takový jako býval.


Říkal, ať nejsem nešťastný, ale co když jsem nešťastný kvůli němu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 17:20 | Reagovat

Víš, až misha mě vlastně přiměla vidět, jak hezky do povídek můžeš schovat své pocity, zážitky, vypsat se z toho... Takže si rozhodně nemysli, že je tady někdo v právu, aby tě odsuzoval, každý máme dirty little secret(s)...:)
A kdyby sis někdy potřebovala o něčem promluvit, jsem tady.:)
Povídka je fantastická, silná... vážně.:) Měla jsem co dělat, abych se na konci nerozbrečela...
A takových Joshů, těch ještě bude! :) vím, že je to strašná klišé fráze... But I'm a cliché girl. :D
Drž se.xx

2 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 13:22 | Reagovat

Pěkně si vystihla pocity. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama