Co bych mohla k druhé části této povídky říci? Za prvé - fotka, co je úvodní fotkou tohoto příběhu není z weheartit.com, ze které většinou čerpám, ale z mého mobilu. Již pár měsíců mám rozbitý zadní fotoaparát mobilu, jednou jsem tak seděla u stromu (Je to ten srom, na kterém je nápis) a podívala jsem se nahoru, koruny stromů mě uchvátily, vzala jsem mobil a přední kameru namířila nahoru na koruny stromů, vyfotila jsem to a zde je výsledek. Takový masters*it.
Za druhé - před pár dny (konkrétně ve čtvrtek) to byl rok od toho, co jse potkala člověka, do kterého jsem se zamilovala a jse do něj zamilovaná doteď a něco, co je k neuvěření, stále se bavíme.
Za třetí - tato povídka je, jak jsem řekla již u minulého dílu, obrazem toho, jak chci, aby nějaká situace vypadala. Upřímně, když si zobrazím toho člověka, o kom to je, jak tohle všechno říká, vhrnou se mi z toho slzy do očí, protože by to byla ta nejmilejší věc, co mi kdo řekl.
Už přestanu s tím obkecáváním, užijte si druhou část "Malého skřítka".
