Little dwarf. 2/2

30. října 2016 v 19:18 | Bravery |  Normal
Co bych mohla k druhé části této povídky říci? Za prvé - fotka, co je úvodní fotkou tohoto příběhu není z weheartit.com, ze které většinou čerpám, ale z mého mobilu. Již pár měsíců mám rozbitý zadní fotoaparát mobilu, jednou jsem tak seděla u stromu (Je to ten srom, na kterém je nápis) a podívala jsem se nahoru, koruny stromů mě uchvátily, vzala jsem mobil a přední kameru namířila nahoru na koruny stromů, vyfotila jsem to a zde je výsledek. Takový masters*it.

Za druhé - před pár dny (konkrétně ve čtvrtek) to byl rok od toho, co jse potkala člověka, do kterého jsem se zamilovala a jse do něj zamilovaná doteď a něco, co je k neuvěření, stále se bavíme.

Za třetí - tato povídka je, jak jsem řekla již u minulého dílu, obrazem toho, jak chci, aby nějaká situace vypadala. Upřímně, když si zobrazím toho člověka, o kom to je, jak tohle všechno říká, vhrnou se mi z toho slzy do očí, protože by to byla ta nejmilejší věc, co mi kdo řekl.

Už přestanu s tím obkecáváním, užijte si druhou část "Malého skřítka".

---
Tichým domem se rozeznělo otevření dveří. Nečekaný návštěvník se však neobtížil s vyzouváním obuvi, odhodil klíče na skříň a běžel po schodech směrem do pokoje.

Při vstupu do pokoje se mu naskytl pohled na dívku, jež seděla na židli, hlava přikloněná k tělu. Tiše se modlil, aby byla je v bezvědomí a aby pro ni nebylo pozdě. Poklekl k ní a snažil se na zápěstí nahmatat její puls.

Chvíli se nic nedělo, ale když prsty pohnul, menší zachvění její kůže pocítil. Měla slabý puls, ale pro něj bylo radostné i to, že nějaký měla. Pobral ji opatrně do náruče a položil ji na zem, přičemž její hlavu položil na svá stehna.
Z kapsy svého kabátu vytáhl mobil a zavolal záchranku.


V nemocničním pokoji převládalo hrobové ticho. Bílá místnost by měla představovat klid, jenže pro mladého muže byla bílá barva v téhle situaci mírně depresivní. Držel ruku bezvládné dívky na posteli, která byla v umělém spánku po operaci, která jí nejen že zachránila život, ale i všechny potřebné orgány, které si mohla kvůli nadměrném požití prášků poškodit.

"Ty víš, jak já nenávidím ticho, ty ho taky nenávidíš, takže to prostě tím monologem musím nějak vyřešit. Ticho mi většinou dává možnost přemýšlet. Proč jsi to udělala? Já tušil, že něco není v pořádku, ale nic jsem s tím nedělal, přehlížel jsem to a tvoje brečící nálady mě už občas vytáčely, však víš, jaký jsem. Lituji toho, že jsem byl tak slepý. Nikdy jsem nevěřil v to, že si člověk začne někoho vážit, až když ho ztratí. Pomalu jsem tě ztratil, ale uvědomil jsem si to, proto tu sedím. Rodiče jsem nevolal, vím, že je nemáš ráda a měla bys problém, chápu to. Budu jen doufat v to, že se vzbudíš, nechci tě ztratit, za ten rok se mi tvoje maličkost tak zaryla do srdce, že prostě nechci, aby z tebe byla jen vzpomínka. Mám tě moc rád, skřítku."



Nemocniční pokoj ovládla tma, od postele se jen ozývalo tiché oddechovávání. Mladík spal, opřený o zápěstí dívky, zápěstí se ale v jeden moment pohnulo. Pod tíhou jeho hlavy se dívce se zápěstím hnulo špatně, ale nemohla zabránit reflexu.

Mladík se vzbudil a hned svůj pohled věnoval otevírajícím se očím dívky.

"Skřítku," usmál se a pohladil ji po tváři.

Úsměv mu ale opětován nebyl, aspoň ne v takové míře, v jaké jí byl dán.

"Ahoj," zašeptala slabě a opatrně nastavila ruce k objetí, které jí bylo také dáno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 18:51 | Reagovat

Proboha, strasne moc se omlouvam, ze to komentuju az tak pozde. Nejak jsem nestihala, az ted, kdyz jsem onemocnela, jsem si nasla cas.
Povidka je uzasna, fakt jsem rada za to, ze te znam, doufam, ze ti dva v teto melancholii nakonec najdou svuj stastny konec.. ackoliv nejsem uplne presvedcena, ze si to on zaslouzi...:)

2 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 13:41 | Reagovat

Krása doufám že se on pochopí že když máme někoho rád tak si to štěstí musíme hýčkat. :-D *********

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama