Prophets of war.

21. listopadu 2016 v 14:45 | Bravery |  Normal
Hned k úvodní fotce ne, že by to bylo o Liamovi, můžete si na místě hlavní postavy představit kohokoliv, ani nápis na fotce se neshoduje s názvem povídky. Jen to byla první fotka, co mě k tomu napadla. Za to se tedy omlouvám.
Tuhle povídku jsem teoreticky napsala pro kamaráda (toho, kterého už rok mám trošku víc ráda, ale pšt :D). Chtěla jsem mu ukázat, že písnička (kterou najdete po rozkliknutí článku) v sobě skrývá příběh boxerského zápasu. Nakonec po přečtení uznal, že trochu jo.
Je na čase, abyste vy uznali, jestli to ta písnička v sobě má. Byla bych ráda, kdybyste si ji poslechli do konce a dali vědět do komentářů.
Užijte si příběh. xox



--- SONG ---
Seděl jsem v malé místnosti, okolo mě poskakoval můj trenér a stále dokola mi opakoval taktiku na dnešní zápas. Do místnosti vešel jeden z organizátorů zápasu a oznámil nám, že je čas na nastoupení do ringu.
Procházel jsem uličkou směrem k hlavní hale arény. Na rukách jsem už měl nasazené své boxerské rukavice a přes ramena stále přehozený župan. Trenér šel společně s organizátorem.
Zaposlouchal jsem se do zvuků, které šly z arény. Vyvolávaly moje jméno s občasným střídáním výkřiků jména mého soupeře.
Stoupající adrenalin se mi hromadil v krvi a já se blížil k velkým dveřím, které označovali to, že se musím začít více soustředit.
Velké dveře se otevřely a v nich se objevil trenér, který na mě začal mávat, nejspíš, abych si pospíšil.
Křik, který jsem slyšel, jakmile jsem vstoupil do haly, mírně oslabil můj sluch, ale zároveň byl uklidňující pocit mít někoho, kdo se mnou sdílel všechnu radost s tímto sportem.
Rozhodčí vyvolal mé jméno, trenér z mých ramen shodil župan a já vykročil k ringu. S menšími pozdravy s fanoušky jsem se ohnul, abych se líp dostal do centra dění.
Zaslechl jsem i jméno mého soupeře, vedoucí tabulky, velký soupeř.

První kolo započalo, v hlavě jsem si vybavil rady trenéra, a tak jsem se jimi i řídil. Hned ze začátku jsem se ale neúspěšně vyhnul soupeřově ráně do mé levé tváře. Snažil jsem se mu to oplatit, ale pouhá rána do hrudi je nijak neoslabila, zatímco mně tvář začala krvácet.
Další rána, schytal ji můj hrudník, tělem mi projela ostrá bolest, ale nečekal jsem moc dlouho ránu oplatil.
Slyšel jsem lidi okolo ringu křičet jména nás obou, ale zamyslení nad diváky odnesla spodní čelist ránou od soupeře. Arénu se roznesl zvon ohlašující konec prvního kola.
Odešel jsem do rohu a nechal a sebe vyklopit studenou vodu. Slyšel jsem křičet trenéra na mou osobu velkou salvu nadávek, neposlouchal jsem a po minutě pauzy jsem šel opět na své místo.
Probíhalo třetí kolo, soupeř byl moc silný, málem jsem byl oslaben již v druhém kole, ale bylo by to zklamání pro mě samotného, kdybych to tak brzy vzdal.
Na rtech jsem cítil krev, odplivl jsem si a opět jsem vykročil k soupeři, ten mě ale rychlou ránou do podbřišku, složil na zem. Nezmohl jsem se už na nic, jen jsem ležel a slyšel rozhodčího s diváky, jak odpočítávají mých posledních deset sekund v ringu, než mě odnesou zdravotníci.
Selhal jsem, pohledem jsem se ještě stačil podívat na zklamaný obličej trenéra, poté jsem omdlel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 13:27 | Reagovat

Vis co miluju? Kdyz autori nepisou jenom milostny pribehy, ktery jsou strasne klise, kdyz maji svůj vlastni osobity styl, kterym sve ctenare vtahnou do viru svych myslenek a uz je nepusti. A to znamena, ze miluju tebe, protoze ty jsi presne tenhle pripad.❤

2 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 13:45 | Reagovat

Krásné doufám že nepřestaneš psát. :-)  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama