Normal

Prophets of war.

21. listopadu 2016 v 14:45 | Bravery
Hned k úvodní fotce ne, že by to bylo o Liamovi, můžete si na místě hlavní postavy představit kohokoliv, ani nápis na fotce se neshoduje s názvem povídky. Jen to byla první fotka, co mě k tomu napadla. Za to se tedy omlouvám.
Tuhle povídku jsem teoreticky napsala pro kamaráda (toho, kterého už rok mám trošku víc ráda, ale pšt :D). Chtěla jsem mu ukázat, že písnička (kterou najdete po rozkliknutí článku) v sobě skrývá příběh boxerského zápasu. Nakonec po přečtení uznal, že trochu jo.
Je na čase, abyste vy uznali, jestli to ta písnička v sobě má. Byla bych ráda, kdybyste si ji poslechli do konce a dali vědět do komentářů.
Užijte si příběh. xox

Little dwarf. 2/2

30. října 2016 v 19:18 | Bravery
Co bych mohla k druhé části této povídky říci? Za prvé - fotka, co je úvodní fotkou tohoto příběhu není z weheartit.com, ze které většinou čerpám, ale z mého mobilu. Již pár měsíců mám rozbitý zadní fotoaparát mobilu, jednou jsem tak seděla u stromu (Je to ten srom, na kterém je nápis) a podívala jsem se nahoru, koruny stromů mě uchvátily, vzala jsem mobil a přední kameru namířila nahoru na koruny stromů, vyfotila jsem to a zde je výsledek. Takový masters*it.

Za druhé - před pár dny (konkrétně ve čtvrtek) to byl rok od toho, co jse potkala člověka, do kterého jsem se zamilovala a jse do něj zamilovaná doteď a něco, co je k neuvěření, stále se bavíme.

Za třetí - tato povídka je, jak jsem řekla již u minulého dílu, obrazem toho, jak chci, aby nějaká situace vypadala. Upřímně, když si zobrazím toho člověka, o kom to je, jak tohle všechno říká, vhrnou se mi z toho slzy do očí, protože by to byla ta nejmilejší věc, co mi kdo řekl.

Už přestanu s tím obkecáváním, užijte si druhou část "Malého skřítka".

Little dwarf. 1/2

5. srpna 2016 v 16:02 | Bravery

Pesimistický melancholik občas zažívá deprese a já ty své deprese vkládm do povídek, mám jich spousty rozepsaných, protože dojdu k hlavní zápletce, ale poté už nemůžu pokračovat dál. Ale u téhle je to jiné, je to vlastně výplod z mé fantazie o tom, co doufám, že by se stalo, kdybych to udělala. Ale většinou to je právě ta bujná fantazie.

Tuhle dvoudílovou jednodílovku věnuji Kris, jediné osůbce, která si ještě moje povídky čte. A jestli by chtěla, pro ni bych tu vícedílovku i dopsala. :)

Something.

27. června 2016 v 20:07 | Bravery
Hi, guyz. Ó můj bože! Tři měsíce jsem tu nebyla? Je mi to hrozně líto a bouhžel musím oznámit, že vlastně už povídky tady moc nebudou a už asi nebudou na téma 1D, vzdálili se mi, spíše tady budou krátké výplody fantazie jako je právě dnešení very short story, snad se vám bude aspoň trochu líbit. (Jestli se má vůbec, komu líbit.)

Drunk

21. července 2015 v 18:30 | Bravery
Hi, jsem tu s novou povídkou, která asi moc nedává smysl a bohužel není boyxboy, ale normal, ale je zase, jak říká samotný nadpis a název povídky: Drunk a já miluji jakékoliv povídky na toto téma, i když já se tak mistrovsky nevyjádřila, je to pěknej hnus ta povídka, přidám ji sem, abyste na ni mohli svalit palbu kritiky. Všechny části na sebe chronologicky navazují, nejsou to žádné skoky do minulosti, prostě jsem ty detaily přeskočila. A taky je tahle povídka hodně krátká.
ještě něco, můžete si v té povídce představovat kohokoliv, není o na určitou osobu. (Já v tom vidím Louise, i když, no, prostě ta vidím Louise.)
Enjoy.

Time and Space

21. června 2015 v 12:37 | Bravery
Hi, jsem tu s novým pokusem, jak jste mohli zjistit, zkouším povídky na seriál Doctor Who, no, jak bych to mohla napsat, nejde mi to, a tak prosím, abyste do komentářů napsali, co bych měla při další povídce na tohle téma změnit.
P.S. Měo to být s 10. Doctorem, ale koukněte na Matta, to je... no, prostě si můžete představovat jakýhokoliv Doctora budete chtít.
P.P.S. Je to moje slohovka do školy, měli jsme téma: Připadám si jako mimozemšťan, tak mě jako první napadlo tohle.
P.P.P.S. Věnováno všem, kteří tento seriál sledují. :)

Bird

3. listopadu 2014 v 13:20 | Bravery
Oou, po dost dlouhé době, ale přicházím k vám s novou povídkou. Napsala jsem ji už, asi před půl rokem, jo, v březnu, takže to už těch pár pátků bude, vsadila jsem se tehdy s kamarádkou, že ji rozbrečím povídkou, tak jsem napsala toto a povedlo se mi to, i když si namyslím, že to nějak moc dobré, nebo dokonce smutné, no, tak chci znát váš názor!
 
 

Reklama